Architektura jako výraz nové identity místa

2-3-10-photo-filip-slapal-fialanemec

Podíl rodiny, krajiny a architektury na tvorbě genia loci Aleniny Lhoty.

Jestliže budeme v Česku hledat místo s nejvyšší koncentrací kvalitní současné architektury na jednoho obyvatele, prvenství si odnese Alenina Lhota na Táborsku. V této osadě, ležící necelých pět kilometrů od jihočeské Jistebnice, pod jejíž správní území spadá, je vedeno osm adres a trvale na nich pobývá pouhých deset obyvatel. V závěru dvacátého a v průběhu jednadvacátého století však v Alenině Lhotě vzniklo několik architektonických realizací, které dokonale přispěly k proměně její identity. Kdysi zapomenuté a opuštěné místo ožilo a začalo mít velmi dynamickou přítomnost. Originální stavby byly jednak publikovány v novinách, časopisech, různých přehledových a odborných publikacích, jednak byly představeny na výstavách moderní architektury a získaly několik prestižních ocenění. Stavby svým výrazným pojetím a kvalitou přesahují nejenom území regionu, ale i hranice České republiky. Zatímco architektonicky již proslulá Litomyšl se do širšího povědomí prosadila po roce 1990 díky přístupu samosprávy, která pochopila důležitost soustavné péče o veřejné stavby v souvislosti s rozvojem města, tak Alenina Lhota byla postupně, krok za krokem, kultivována takříkajíc rodinným sepětím v nově nalezeném domově.
Dosavadní výsledky zkoumání shrnuje tištěná publikace Čertovo břemeno (vydalo nakladatelství Kant, 2016), která je východiskem pro další rozpracování tématu Identita české architektury v roce 2017.